Jak jsem začala (ne)vystavovat

Tenhle malý článek byl mým prvním příspěvěk do klubového Zpravodaje TTC ČR

Jak jsem začala (ne)vystavovat.

Účinkující: Já, Jana, a Himalaya aka Maya.

Loni v létě jsem byla postavena před rozhodnutí, zda-li si pořídit nového psa.

Moje milovaná fenka, lehce přerostlé Lhasy Apso, Anthea Queen aka Thea, odešla a já přemýšlela, že s držením chlupatých zvířat skončím. Thea byla dáma, solitér a pes s vlastním názorem. Těžko jsem ji kdy mohla srovnávat s ostatními psy, byla prostě jiná.

Přesto najednou ta kvanta volného času mne natolik vyděsila, že jsem se rozhodla risknout a pořídit si psa nového. Risknout? Za celých 14 let, co jsem byla s Theou, jsem nepotkala psa s podobných charakterem, byla dokonalá. Pravda, pro každého je jeho pes dokonalým, nebudu se hádat. Ale já se mohla na ní absolutně spolehnout, byly jsme prostě sehrané.

No, nakonec jsem začala pátrat. A ejhle, všechny Lhasy jsou nějaké malé.

Tedy jediný přípustný pes, Tibetský teriér. Dle charakteristik hodně podobná povaha a je větší. Fenka, to je jasný. Barva, bylo by fajn stejná jako Thea, ta byla zlato-kouřová, tedy něco jako sobolí.

Plány:

Štěně, fena, sobolí, vychovat, až to vyroste a přestane mě bavit česat, ostříhat a sterilizovat, ať nás nic netrápí.Samozřejmě milovat a dát jí to nej. Tak jako posledních 14 let.

Realita:

Sehnat štěně TT, sobolí, fenku, docela oříšek. Rozhodně jsem neuvažovala o výstavách, chovu, klubovém sdružování. Avizovala jsem, že chci psa pro potěšení, žádné jiné plány.

Přesto jsem sháněla psa v chovné stanici, vážím si práce chovatelů a jistota toho, že dostanu , co předpokládám a že bude štěně zdravé, bylo zásadní. Takže jsem nekoukala po rodokmenech, ale podle toho jak se mi štěně líbí, jak daleko je do chovné stanice a hlavně, kdy už bude. Jo, narazila jsem hned s tímto plánováním. Všechna štěňata k mání byla na Moravě a teprve se narodila. Dva měsíce čekání. Jediná sobolí fenka v dohledu, zamluvila jsem si ji, když jí byl ani ne týden, prostě měla tu správnou barvu. Člověk bez auta je v dnešní době jako bez ruky, takže s půjčeným autem jsem pro Mayu jela a viděla ji poprvé, až když jí byly ty dva měsíce. Mezitím jsem jen čekala na nové fotografie a videa, každá fotka, kde byla Maya větší a větší mě uchvacovala.

Paráda, nastal den D a já měla doma štěně, následující týdny připomínaly, tak trochu, noční můru. Maya spala místo v pelíšku v knihovně a nedala si to vymluvit, po nocích si "četla" a nebo se vydávala na destrukční výpravy v rámci bytu. Přes den, když nespala se měnila v malého ďábla a tekla i krev, moje. Do práce jsem chodila nevyspalá a po návratu zjišťovala škody. Ale zase dobrý, člověk si aspoň utřídí priority, co lpět na obyčejných věcech jako je židle, stůl, koberec, lino, šlapací trenažér, křeslo, postel, ovladač od TV, telefon.....

Veškerý čas po práci byl věnovaný jí a přesto byla neutahatelná.

A tak šel čas. Mezi tím, co jsem propadala jejímu kouzlu, jsem se stala členkou klubu, líbilo se mi jak je veden klubový web a rozhodla jsem se organizovat. Nic víc.

A tak šel čas a s Mayi začala růst chlupatá slečna, ze tmavě sobolí mi před očima vyrůstala stále světlejší a světlejší chlupatice. Obě jsme se učily vydržet česání. Plán s ostříháním začal upadat v zapomnění. Pozorovat to vlnění a vlání je úžasné. Sice propadám v zoufalství, když se rozčesávají dredy, které si dokáže vyrobit i během jediného dne, ale nakonec to vždy finišuje uspokojením, jak je ten pes prostě nádhernéj.

No, ale jak si ulehčit práci? Pěstící přípravky. A bylo to tady.

Pátrání, hledání, utrácení, za hřebeny, šampony, rozčesávače...

Paráda. Kdo to ocení?

V rodině: no jo, je krásná. Tečka. Prostě krásný pes. Ale je tak krásná jak má být krásná?

To mi doma opravdu neposoudí.

Padá další část plánu.

Musím se setkat s někým kdo to opravdu posoudí.

No jo, ale opravdu, ale opravdu jsem měla výhrady k výstavám psů.

No, když jsem v klubu, tak pojedu na klubovou výstavu, tam se dovím.

Ta první byla v Lanškrouně.

Nástup v neděli v sedm ráno? Udělala jsem z toho víkendovou akci, ubytování v blízkém penzionu, ráno snídaně kterou jsem si nemusela dělat sama, překvapení z toho množství lidí na výstavišti. Deka na zemi blízko kruhu a zoufalé pozorování lidí, co kdo dělá a o co si říci, kam jít, co dělat. Výsledek VD3. Hmm.

Tak. Co dál. Tedy nějak získat zkušenosti? Více se zorganizovat?

Setkání TT ve Smržovce.

Paráda. Moc se mi to líbilo, navíc Maya v tom klubku ostatních TT byla, pro mne, úžasná.

Výsledek? Máte paní tlustého psa - VD4

Následně, doma. Nákup nových přípravků na srst, jak bylo vyšpiónováno, co kdo, kde používá na úpravu před výstavou.

Tak jak dál?

Týden před Národní výstavou v Mladé Boleslavi, týdenní dovolená v Českém ráji a honila jsem Mayu po skalách jak nadmutou kozu.

Výsledek?

V2, zlepšit předvedení. No, to už je lepší.

Ten den jsem si koupila stůl na kolečkách, abych si nelámala hřbet při česání.

Narostla chuť.

Mezinárodní výstava v Praze.

Nákup lesku na srst, urovnávače srsti, sedmi hodinové martýrium čekání, až přijdeme na řadu.

Výsledek?

Máte překrásného psa, opravdu výborného, ale předvedení byl děs.

Asi se budu muset zamyslet i nad sebou a rozhodně nepomůže lesk na srst.

Tak, tak dopal můj velký plán jak s novým psem.

Je to chlupaté, chodí to na výstavy a vážně uvažuji o koupi dalšího člena do naší party.

A teď vážně pátrám.

A na závěr.

Po tom, co jsem zrekonstruovala byt, je klid. Maya je dokonalá mladá slečna, co celý den tráví povalováním se v mojí (naší) posteli a svou energii si vybíjí až při procházkách v lese, kdy každý klacek v dohledu musí být přinesen a následně zase odhozen. Sbíháním prudkých srázů a s jazykem na kožichu jejich vybíhání a čím víc listí, tím líp. Však ona to panička vyčeše.

PS: samozřejmě velké díky mé sestře, která tohle martýrium k (ne)vystavováním prožívá s námi. A je takový ten našeptávač: jo, to si kup, to nevadí, že ta malá lahvička stojí 800kč, ale Maya se tak krásně leskne. A pak si s tím postříká hlavu a přechází na psí kosmetiku, haha.